ZÁSKOK – aneb pozvánka na výstavu

Že se věci rády dějí nezávisle na našich plánech, víme všichni. To se takhle můžete jeden rok uběhat, aby vás všude odmítli, a pak přijde období, které vám nejspíš chce říct „nevzdávej to, já tě jen tak zlobím“. Tak já to tedy nevzdávám a nad rozmary štěstěny se trpělivě usmívám. Protože ono to za ten konečný výsledek vážně stojí.

O čem že je řeč? O nové výstavě. A proč že takový úvod? Protože mě baví, jak je to na světe zařízené. Rok Ostrava vzdorovala a mé touhy zde vystavovat byly tlumeny hned v počátcích. Jednomu se obrazy nelíbily, jinde by mě cenové podmínky vystavovacího prostoru odsoudily k půlročnímu hladomoru. Že se situace náhle obrátila k lepšímu, vědí minimálně ti, kteří se zúčastnili srpnové vernisáže v ostravském Polo café na Masarykově náměstí. Ostatním jsem to nezapomněla několikrát povyprávět. A když už jsem si po dvou měsících začala chystat pauzáky a krabice na odinstalaci, nabídli mi, že výstava může ještě měsíc viset. A já to s radostí přijala.

Neuběhl ani týden a zaskočila mě nenadálá nabídka. V galerii Mlejn na poslední chvíli umělec zrušil výstavu, potřebují okamžitě záskok. Vernisáž ve čtvrtek 22. 10. 2015 (za 14 dní!!!) Uuuuuf Mlejn? Tak pokud mě vážně berete, já běžím pro obrazy a dávám do tisku pozvánky! Hlavně si to nerozmyslete!

Pere se to ve mně. První výstava v opravdické galerii. Ale já nemůžu návštěvníkům nabídnout od posledně nic nového. Když jsem ve svém biu (ten stručný popis mě samé, který visí na každé výstavě a vysvětluje nejzákladnější otázky mé malířské tvorby) napsala, že jsem lehce nadchnutelná, tady je názorná ukázka toho, co to znamená. Ještě ten den, co jsem výstavu v galerii potvrdila, jsem objednala plátna a hecuju sama sebe, že by v tom byl čert, abych za ty dva volné dny, které do vernisáže mám, nevytvořila něco, na co se budou moct těšit i ti, kteří už všechno viděli.

Tak se tedy těšte, držte palce, ať mi to do 22. října uschne a přijďte se mrknou, jak obstojím ve velkém uměleckém světě :-)

pozvánka