ŽIVÉ OBRAZY – aneb když plátno nestačí

Že bodypinting neznamená jen malování zvířátek na obličej nebo nepochopitelné performance, jsem kupodivu zjistila až nedávno. A s o to větším nadšením jsem se do něj pustila i já. Rozhodla jsem se využít tento dosud nepříliš rozšířený druh malby k demonstraci toho, jak se dá oklamat lidské oko.

Cílem obou projektů, které jsem letos vytvořila, bylo namalovat modelku tak, aby splynula s malovaným pozadím. Pomocí přiznaných tahů štětcem a vhodné kombinace barev vytvořit přirozené stíny a vytvořit efekt trojrozměrného modelu. Ano, na modelu, který už ve skutečnosti trojrozměrný je. Prostě z 3D vytvořit 2D, které vypadá jako 3D.

V prvním případě jsem vsadila pouze na tělové odstíny a kombinaci s reálnými prvky (oblečení). V druhém případě jsme já a především modelka byly odvážnější. Oblečení ubylo a to, co zbylo, bylo překryto také barevnými tahy. A výsledek?

 „Původně jsem si říkal, že to je socha a ta slečna vedle je autorka a zároveň předloha a stojí vedle, aby bylo vidět, jak se dílo podařilo. Než se to hnulo.“

 „Mami, mluví? Dýchá? Teď se hnula!“

 „Já jsem se musel vrátit a podívat se zblízka. Ona je živá!“

 „Ty rty jsou jako opravdové. To je povedené.“

 „Nemohla by být nahá?“

 18982938_10207126804527918_802635175_n

body_pláž