Říjen sliboval v Indonésii příjemné letní teploty a minimum dešťů. A tak jsme sedly k mapě a o pár dnů později do letadla. Trochu jsme tušily, že problémem bude doprava. Jelikož Asie je obecně kontinentem motocyklů, pronájem auta neměl smysl. Bohužel na motorce jsme měly obě dvě neslavnou minulost, rozhodly jsme se proto improvizovat.
Schůdnou variantou byl Grab, což je něco jako v Evropě Uber. Stáhly jsme si aplikaci do telefonu s indonéskou SIMkou a vcelku rychle se zorientovaly. Tahle nesvoboda v pohybu do značné míry ovlivnila koncept celé výpravy, ale na druhou stranu nám přinesla seznámení s mnoha příjemnými domorodci a nečekané zážitky. Třeba jízdu na motorce ve třech, půjčovnu kol nebo pětidenní bydlení v domácnosti našeho řidiče.
Za měsíc jsme stihly procestovat 4 ostrovy, naučit se základní fráze v několika indonéských dialektech, utahat pár průvodců, chodit se učit hrát na ukulele k pouličním prodejcům, oslavit narozeniny, cvičit jógu, bydlet v těsné blízkosti lesního požáru, vidět východ slunce z druhé nejvyšší hory Bali, dostat pár nabídek k sňatku a absolvovat šamanský obřad.
Obrazy, které jsem po návratu namalovala, jsou hodně zelené – jako celé Bali. A mají v sobě slunce, které mi bude připomínat ten tropický ráj.
