V práci mi šéf hodil na stůl balíček koučovacích karet: „Uděláme si svoje a budou hezčí. Ty je namaluješ a bude jich pro jistotu 60.“ Ano, pozastavujete se správně. Pracuji v bezpečnostní firmě a tohle… to je nejlepší úkol, jaký jsem kdy v práci dostala!!!
A pak už jen domýšlíme technické záležitosti, vize a šéf mě seznamuje s jeho dalšími třemi kolegy, kteří všichni dělají koučing, osobní rozvoj a školení měkkých dovedností. Společně se pak asi 3 měsíce scházíme a pánové mi k 60 tématům vysvětlují, co si pod slovy jako energie, hojnost, prosazení, autenticita, leadreship představují. Já jejich verbální popis převádím do obrazu. Řeknu vám, vystihnout integritu nebo velkorysost obrazem je opravdu oříšek.
Když k 60 tématům existuje 60 obrazů a 60 citátů (což už naštěstí nebyla moje starost), je nejvyšší čas dát se do díla. Objednat plátna, vysvětlit sekretářce e-shopu, že se nejedná o překlep a opravdu chci 60 kusu a opravdu musí být všechny stejného rozměru, objednat barvy a další nezbytnosti a o Vánocích odstartovat. Na otázky typu “jak dlouho to bude trvat” nedokážu odpovědět. Mám volnou ruku a vlastní hnací motor. V dubnu si myslím, že do konce srpna bude hotovo. Mám přece půlku.
Jenže druhá půlka už tak hladce neodsýpá. Ty jasné a rychlé obrazy už jsou hotové a ty komplikované, časově a technicky náročné, včetně pár černých petrů, s jejichž motivy si nejsem vůbec jistá, tu provokativně trčí. Přichází krize a jiná práce, která mě odvádí od práce. Ale možná mi právě dává možnost oddechnout. A tak v půlce října slavnostně vybaluju poslední pláto a chladím sekt. Mucha sekt – aby to bylo stylové. Nedočkavě ho otvírám při prvním tahu štětcem. Maratonci taky zvedají ruce už v cílové rovince.
Tím jsem přepinkla balón na druhou stranu hřiště a netrpělivě čekám, až se rozvrčí tiskařské stroje. V plánu jsou reklamní akce k uvedení karet na trh a výstavy originálů obrazů. A třeba budou i prodejní. Těšíte se? Já jo :-)
