Jediný zdroj mého uměleckého vzdělání (kromě několika přečtených životopisných románů slavných impresionistů) jsou výstavy v ostravské Galerii výtvarného umění, a proto tam chodím na cokoliv, co uvedou, a trpělivě snáším ostříží zraky opatrných kustodů a přehlížím jejich pohoršené výrazy, když se některému uměleckému předmětu nahlas směju. Nesnáším, když se umění bere příliš vážně.
Včera jsem tam byla na výstavě nizozemské geometrické abstrakce. Tento směr se od mého vkusu a možností chápání vzdaluje, jak jen to jde, ale brala jsem to jako rozšíření obzorů. Musím uznat, že pár kousků se mi opravdu líbilo. Zaujala mě však jedna věc. Každý z vystavovaných umělců měl u svých děl kratičké CV a ať už šlo o malíře narozené ve 30. letech nebo o mé vrstevníky, naplňovaly je údaje o vystudovaných, honosně znějících, uměleckých univerzitách, prestižních výtvarných studiích a následovaly seznamy zemí, kde daní umělci vystavovali.
A mezi těmito profesionálními malíři a sochaři mě upoutalo krátké CV jedné nizozemské malířky. Stálo v něm, že se narodila (někdy a někde) a žila (někde). Možná úplně obyčejná žena, která třeba taky nikdy nedočetla knihu o technice olejomalby, a když podepsala právě dokončený obraz, sama žasla nad tím, co se jí povedlo vytvořit.
